Bezbariérové knihovny

Přiznám se, že tento předmět jsem opakoval, protože se mi šíleně nechtělo psát seminární práci. Nicméně mě to nevadilo, protože v rámci předmětu jsme museli absolvovat nějakou akci s lidmi se specifickými potřebami.

První věc, které jsem se účastnil byla hodina dramatického kroužku s dětmi od 4 - 8. třídy základní autistické školy na ulici Štolcova. Tento kroužek vedla kamarádka a já se k ní jako pomocník přidal. Byl to pro mě velmi zajímavý zážitek. Byli jsme v místnosti, kde v rohu byl bazén s barevnými míčky. Na první pohled se přiznám že mi děti vůbec nepřišli autistické. Má představa o autismu, byla většinou z filmů, kde není člověk s autismem schopen vnímat okolní svět. Tyto děti ho vnímaly. Nicméně během dne jsem si začal všímat, že děti ztrácejí často pozornost a někdy bylo těžké je donutit soustředit se. Většina dětí byla velmi aktivních a většinou dlouho nevydrželi dělat zadanou věc. Člověk musel být s nimi velmi trpělivý., nicméně děti byly velmi veselé a ikdyž pracování s nimi bylo náročné, tak mi doávali příjemnou pozitivní energii.V rámci kroužku jsme nacvičovali hru O koblížkovi. Jsem velmi rád, že jsem si to mohl vyzkoušet.

Druhou akci, které jsem se zúčastnil byla akce s názvem Po stopách lvů, kde se kromě lvů, zabývali i horoskopy. Tato akce byla určena pro lidi s mentálním postižením. Této akce jsem se zúčastnil společně s vyučující, která tuto akci vedla a se svými spolužáky. Měl jsem společně se spolužačkou na starosti skupinu pěti osob se kterými jsme pracovali na úkolech a povídali si. tato akce byla velmi příjemná a naplňující.

Na závěr předmětu bylo potřeba napsat závěrečnou seminární práce, kde jsme měli hodnotit knihovny zda jsou bezbariérové. Já si vybral k hodnocení pobočku Mahenovy knihovny v Žebětíně.

Seminární práce